Ve věku 76 let zemřela bývalá ústavní soudkyně a také senátorka Eliška Wagnerová. Jedna z nejvýznamnějších postav českých právních ději a emeritní místopředsedkyně Ústavního soudu zemřela včera ve večerních hodinách.
Smutek zavládl na Ústavním soudu ČR i mezi značnou částí veřejnosti. V sobotu večer zemřela významná postava českého práva Eliška Wagnerová. Informaci sdělil Ústavní soud ČR.
Ještě nedávno přitom Wagnerová pomáhala prezidentu Petru Pavlovi vybírat kandidáty na ústavní soudce. Sama jedním z nich od roku 2002 asi deset let byla. Podílela se také na úpravě právního systému, právo také vyučovala.
Odešla za manželem
„Teď odešla. Za manželem Arnoštem, který tento svět opustil dřív než ona a moc jí scházel. Na cestu do právnického nebe ji bude, nejenom z Ústavního soudu, provázet dlouhý potlesk,“ uvedl Vlastimil Göttinger, generální sekretář Ústavního soudu ČR.
Rodačka z Kladna v roce 1982 emigrovala do Německa a později do Kanady, z níž se vrátila až po devíti letech, a to už společně s manželem Arnoštem. Nový život v Brně zahájila jako asistentka předsedy Ústavního soudu Zdeňka Kesslera.
„O tři roky později byla jmenována prezidentem Václavem Havlem soudkyní Nejvyššího soudu a následně i jeho předsedkyní. Na Ústavní soud se vrátila v březnu 2002, tentokrát už ve funkci soudkyně a místopředsedkyně,“ uvedl Vlastimil Göttinger.
Po deseti letech na Ústavním soudu se její životní dráha protnula s politikou, když byla v roce 2012 zvolena senátorkou za volební obvod 59 Brno-město jako nezávislá, s podporou Strany zelených.
Foto: Ben Skála, Benfoto, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
„Na Ústavním soudu si Elišku Wagnerovou připomínáme často. Nejen prostřednictvím těch z nás, kteří měli tu čest s ní pracovat, ale i prostřednictvím judikatury, kterou ve druhé dekádě českého ústavního soudnictví formovala,“ připomíná Göttinger.
Byla soudkyní zpravodajkou v celkem 1938 různých řízeních a ve 241 případech návrhu vyhověla. „Jako soudkyně měla zvýšenou míru citlivosti vůči utiskování slabých, bezbranných a nemocných a přitom stejně intenzivně stavěla pilíře judikatury plenární, ať už jako soudkyně zpravodajka, nebo autorka nesmlouvavých odlišných stanovisek,“ dodal Göttinger.
Politici ji rádi neměli
Wagnerová položila základní kameny k ústavní percepci evropského práva, k přílepkům, k přezkumu sociálních reforem a k mnoha dalším zásadním ústavním otázkám. Tomu, kdo by se chtěl dozvědět víc, lze doporučit sborník In dubio pro libertate, vydaný v roce 2009 k její poctě.
„Eliška Wagnerová se nikdy nesnažila zalíbit mocným. Nesnášela ustrašenost, čecháčkovství, vrabce v hrsti a vzdušné zámky, ale za práva toho posledního z posledních se bila jako lvice. Mezi politiky si tím mnoho přátel nezískala, mezi svými spolupracovníky ano,“ píše na svých stránkách Ústavní soud.
