Strojvedoucí mají v poslední době opravdu těžké zaměstnání. Není dne, aby před rozjeté vlaky neskočil nějaký sebevrah. V neděli se to stalo strojvedoucímu Pavlu Klímovi v Litoměřicích.
Je to okamžik, kterému nedokáže strojvedoucí žádným způsobem zabránit. Mnohatunový rozjetý kolos prostě na pár metrech nezastaví. Pro sebevrahy je to bohužel téměř jistý výsledek, srážka člověka s vlakem bývá fatální. Něco podobného zažil v neděli ráno v Litoměřicích strojvedoucí Pavel Klíma.
Pět minut před šestou hodinou ráno mu nedaleko horního nádraží v Litoměřicích před jedoucí vlak ve směru na Žalhostice skočil sebevrah. Ještě ten den o tom strojvedoucí napsal vlastní vzkaz na sociální sítě, prostě se musel s tolik traumatizujícího zážitku vypsat.
Strojvedoucí: Zmařil jsem život
„Dnes ráno, v 5.55 hodin jsem zmařil jeden lidský život… Teď sedím doma, koukám do zdi a přemýšlím, kde se stala chyba… Vím, že to nebyla má chyba, pán byl rozhodnutý, že svůj život ukončí…,“ popisuje v dopise Pavel Klíma.
Podle něho muž napsal doma dopis na rozloučenou a pak si počkal v Litoměřicích na přejezdu právě na jeho vlak. „Proč zrovna já? Do konce noční směny mi zbývalo pouhých 20 minut,“ píše Pavel a zmiňuje údaj čtyři metry. Taková byla podle něho brzdná dráha vlaku.
„Koukal se mi do očí, nemohl jsem nic dělat“
„Čtyři metry, tolik stojí lidský život a brzdná dráha, co jsem nedokázal ubrzdit. Stále přemýšlím, kde se stala chyba? Moje prodleva v brždění? Nedůvěra v to, že by někdo chtěl ukončit život zrovna pod mým vlakem? Jsem z toho v pr*eli! Je mi 54 a nikdy jsem nikoho nezabil,“ píše.
V dopise veřejnosti pak dodává: „Do konce života uvidím, jak mi ten člověk v poslední chvíli kouká do očí, a já nemohu už nic dělat a pomalu do něj s vlakem najíždím. Ponesu si tohle stigma, už do konce života. Opravdu, je mi líto jeho a jeho nejbližších, já jsem dělal vše pro to, aby k tomu nedošlo, je mi to opravdu líto.“