Nejsledovanějším pořadem nedělního večera po 20. hodině se stal film Máma režiséra Jiřího Stracha. Diváci na sociálních sítích jsou ze snímku nadšení, nešetří chválou.
Film Máma sledovalo v neděli večer na ČT1 897 tisíc dospělých diváků. Celkový zásah snímku dosáhl 1,16 milionu diváků. A ti nešetří chválou. „Jiří Strach je skvělý režisér. On vždycky ví, koho má obsadit. Všechny tři byly skvělé. A Elizaveta Maximová podala výkon na Českého lva,“ píše například divačka Andrea Vlasáková.
A další diváci se přidávají: „Silný příběh, herecké výkony fascinující,“ napsala na Facebooku ČT Jitka Suchá. „To byla opravdu emoční síla. To je na ocenění. Skvělé všechno, scénář, herci, režie, můžu mluvit jen v superlativech,“ přidává se paní Zdena. „Elizaveta Maximová by zasloužila nejen Českého Lva ale i Oskara. Budu ho dlouho vstřebávat. A poklona i oběma představitelkám Malvíny,“ chválí další divačka Květa Kouřilová.
Film Máma je příběh matky a dcery zasazený do konce 80. let 20. století. Mladá matka Lilian v podání Elizavety Maximové žijící s intelektovým postižením a nesoucí si trauma z dospívání, náhle ztratí oporu v podobě paní Holasové, kterou ztvárnila Dana Syslová. Život její i její dcery Malvíny se během jediné hodiny obrátí vzhůru nohama.
Z idylického soužití tří žen vytrhne hrdinky smrt nejstarší z nich. Malá Malvína se s mámou vydává na cestu, kterou rámují romantické výjevy o horách a úkrytech, a starší Malvína o mnoho let později skládá mozaiku toho, co se kdysi stalo, a hledá smíření.
Příběh má skutečnou předlohu
Film sleduje dvě časové roviny očima malé a dospívající Malvíny – cestu do bezpečí, fantazijní úniky k indiánským legendám, ale i pozdější snahu pochopit minulost, odpustit a přijmout, že člověk nikdy není úplně sám.
„Někdy kolem roku 2017 jsem ve zprávách zahlédl noticku, že dvě Češky – mentálně postiženou matku a její dceru – našli po čtrnáctidenním pátrání v bavorských lesích. Říkal jsem si, jak se tam dostaly, proč odešly, co je to za osud. Přeposlal jsem to Marku Epsteinovi se slovy: Nebyl by to úžasnej film? Po roce přinesl text tak skvostný, že se dal rovnou točit. Cítil jsem nutkavou potřebu zastat se rodiny. I takové, která nese bolest intelektového postižení – v takové není méně lásky, možná právě naopak,“ uvádí režisér Jiří Strach.
Bylo to opravdu náročné, přiznává Elizaveta Maximová
Pro herečku Elizavetu Maximovou to byla velmi těžká role. „Půl roku jsem strávila jako dobrovolník na psychiatrii – zásadní, hluboká lidská zkušenost, která mi změnila vnitřní nastavení. Trávila jsem čas s lidmi s podobnou diagnózou, jako má Lilian, a učila se jejich chůzi, jemná gesta i způsob mluvy,“ popisuje herečka.
„Cítila jsem velkou zodpovědnost, aby byla Lilian pravdivá a opravdová. Vizuální proměnu vedla umělecká maskérka Lenka Nosková. Vznikla horní a spodní čelist s výplněmi, změnila jsem barvu vlasů a každé ráno se nanášely vrstvy seschlé kůže. Z proměny jsem měla upřímnou radost – pomáhala mi do role zcela vstoupit,“ dodává Elizaveta Maximová.
